Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oldenburský kůň

13. 6. 2006

Oldenburský kůň

Staré těžké plemeno vzniklo v oblasti mezi ústím Labe a Vezery na základě fríských koní, zušlechtěných neapolskými, andaluskými, berberskými a yorkshirskými kočárovými koňmi. Již v 17. století se tamní kočároví koně vyváželi do celé Evropy. Během 19. století se do chovu zařadili i angličtí plnokrevníci, clevelandští hnědáci a normani. Tak vznikl kvalitní, vysoký tažný kůň, postupně se pak z karosiéra změnil v hospodářského koně. Plemenná kniha byla založena r. 1861 a v r. 1892 byli zavedeny zkoušky. Ve 30. letech 20. století se zvýšil příliv krve anglických plnokrevníků a anglonormanů a po válce už byl oldenburg jezdeckým koněm.

V kohoutku je vysoký 165-175 cm, ale může měřit až 180 cm. Obvod hrudi měří kolem 200 cm, holeň 23-25 cm a hmotnost dosahuje 700 kg. Hlava je dost těžká, někdy má náznak klabonosu a silnější žuchvy. Krk je dlouhý, vysoko nesený a velmi silný, držením stále ještě připomíná těžké karosiéry. Hruď je velmi hluboká a široká, kohoutek nevýrazný, hřbet dlouhý a silný, záď je mohutná a zadní nohy jsou mimořádně silné. Ocas je nasazen dosti vysoko, poměrně krátké nohy mají dobré klouby a bezvadná, přiměřeně velká kopyta. Pohyb oldenburského koně není příliš rychlý, ale je korektní, pružný, akce noh je vyšší. Je to vynikající skokan spolehlivé povahy. Osvědčil se především jako skvělý tahoun a všestranný hospodářský kůň. Díky prošlechtění v posledních 40 letech se z něj stal i špičkový jezdecký kůň, vhodný pro drezúru, skokové soutěže, školní, rekreační i honební ježdění. Je učenlivý a trpělivý. Je hojně rozšířen v celé Evropě i v Severní Americe. Nejoblíbenější zbarvení je nyní hnědé nebo vrané.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář